Proč jsou ženy v seznamování pasivní?
Vždycky mě zajímalo, čím to je, že jsou ženy v seznamování většinou tak pasivní. Můžeme argumentovat tím, že si kvůli převažující poptávce zkrátka mohou vybírat. Ale to má své háčky. Stejně tak můžeme říct, že dívky jsou jednoduše vychovávané v tom, že si pro ně přijde ten pravý princ, protože v minulosti tomu tak vždy bylo. Ale i to má své mouchy a nelze tím vysvětlovat všechny případy.
Ten pravý důvod je mnohem jednodušší. Je jím motivace. Abych dostatečně zdůraznil její úlohu v kontextu se sociálně vštěpenými pravidly, rozeberu nejdříve činnost, kterou my všichni známe, přecházení přechodu pro chodce se semaforem.
Červená a zelená
Každý známe princip semaforu a většina z nás se jím řídí. Máme v sobě „nějak“ zakódováno, že na červenou nesmíme přecházet. A naopak, jakmile se rozsvítí zelený panáček, všichni najednou vyrazíme. Ať jsme muž nebo žena, ať je nám deset nebo šedesát. Potká se spousta lidí a během několika okamžiků se minou.
Kdyby tak vztahy pracovaly na podobném principu. Zasvítíte na druhého zelenou barvou a on se do vás zamiluje. To bychom hned měli mnohem jednodušší život, že? Takto to ale v životě nefunguje.
Princip semaforu je založen na všeobecné znalosti pravidel, které nám během výchovy vštěpilo naše okolí (škola, rodiče apod.). Taktéž víme, že nám hrozí nebezpečí, pokud toto pravidlo porušíme. Může do nás vrazit automobil a my zle skončíme. Nebo nás může pokutovat policista. Máme tedy negativní motivaci, která nám brání vstoupit do vozovky na červenou.
To bychom však nebyli samostatní lidé, kdybychom tento princip neporušovali. Dnes a denně chodí na červenou spousta lidí, přestože moc dobře vědí, že by neměli. Důvody, které je k tomu vedou, jsou různé. Mohou spěchat do práce, na autobus, mohou přejít na červenou záměrně, protože „zrovna nic nejede“ (není zde riziko trestu), nebo třeba semafor přehlédnou.
Shrňme si to: Pravidlo semaforu porušíme tehdy, pokud je naše motivace porušit toto pravidlo vyšší, než motivace jej neporušit. A nezáleží na tom, zda tu původní negativní oslabíme (nic nejede), nebo máme jinou, která je vyšší (když to neudělám, budu muset hodinu čekat na další autobus).
Ženy a jejich motivace
Když se žena chce seznámit s mužem, hodně záleží na její osobní charakteristice. Každá žena má vštěpeno, že by první krok v seznamování měl udělat muž. Rodina, pohádky, ale i třeba kamarádky ženě poskytují živnou půdu pro to, aby měla důvod takto uvažovat. Většina žen se velmi obává případného odmítnutí, trestu, který by po porušení tohoto „pravidla“ následoval. Byly by zostuzeny, cítily by se velmi špatně, kamarádky by je nadosmrti pomlouvaly.
Popravdě řečeno, síla tohoto přesvědčení je mnohem silnější než potenciální scénář, který se mohl stát. To ale většina žen neví, protože to nezkusí. Máme zde tedy velmi silnou negativní motivaci. A podobně jako tomu bylo u přechodu, i zde je potenciál k jejímu prolomení.
Pokud se ženě líbí konkrétní muž, zpravidla je motivace k jeho balení ženou paradoxně nižší, než bychom si mysleli. Je tomu proto, že ženy si většinou moc dobře uvědomují rozdíl mezi vzhledem a chováním. Čili pro ženu je velký rozdíl mezi mužem, který se jí líbí, a mužem, který ji dokáže zaujmout.A ona to moc dobře ví. Vážně nemá důvod překonávat svůj vštěpený strach, pakliže neví, zda za to vůbec onen muž stojí. Takže dotyčná dá muži většinou jenom několik náznaků, a pokud se nechytne, není to ten pravý, protože jí nerozumí.
Jak jsem zmínil, existuje zde potenciál k prolomení oné vštěpené bariéry. A to hned ve třech případech.
1. Životní situace ženy
Pokud žena cítí, že by jí s jedním konkrétním mužem mohlo být mnohem lépe, začne po něm toužit. Tím roste i její motivace udělat první kroky do vztahu s ním, až nakonec bude vyšší, než negativní motivace. Tím pádem vztah začne žena.
Opravdu existuje mnoho situací, kdy se to může stát. Od nevinných pubertálních „všechny moje kamarádky mají kluka a tenhle je pěknej“, až třeba po vážné „tenhle by se o mě dokázal postarat, když opustím svého muže“. Zkrátka, když vás sbalí žena, vždy tam bude nějaký důvod, proč to udělala. A ne vždy to je jen kvůli tomu, že jste se jí líbili.
2. Sociální motivace
Jinak řečeno, dělají to všichni, já to mohu dělat taky. Toto funguje i na oněch semaforech. Všimněte si, že čím více lidí stojí na červenou, tím menší je pravděpodobnost, že někdo skutečně přejde. A naopak, když už se někdo odváží, zpravidla jej následují další.
U žen je to nejznatelnější na koncertech hudebních ikon. Kolik fanynek už vyznávalo lásku svému idolu ve vyprodaném sálu? Mnohem víc, než by se odvážilo udělat to bez těch lidí okolo. Stejně tak to platí ale i jinde. Pokud si ve školní třídě tři spolužačky samy najdou kluka, ostatní holky budou mít tendence dělat to také.
3. Oslabení negativní motivace
Čím víckrát se dostaneme do konkrétní situace vyvolávající strach, tím menší strach budeme cítit. Zvykáme si. Takže čím víckrát žena sama osloví muže a udělá ve vztahu první kroky, tím snadněji to bude opakovat. Takovým ženám se později většinou říká „lovkyně“.
Závěr
Z tohoto článku by mělo plynout poučení pro ženy i pro muže. Ženy, nebojte se samy muže oslovit, pokud se vám líbí. Skutečně nic se vám nestane, váš strach je pouze sociálně zafixovaný.
A vy muži, nečekejte a balte ženy sami. Ony totiž mají horší vstupní podmínky, ale pokud se kvůli vám přemůžou a sbalí vás, nebude jim pak dělat takový problém oslovit a sbalit i jiného muže.
To je vtipné, jak zájmy obou pohlaví dokážou být rozporuplné, že?
ženy mají zafixované, že muž je lovec a jím odchycená a ulovená, či dlouhodobě uháněná kořist je pro něj cennější než zboží, které se nabízí samo. Čili my obvykle neuděláme ten první krok právě proto, že si myslíme, že kluk nad námi frkne, protože nás dostal zadarmo. Jasně, hodíme udičku (požádáme spolužáka jestli by nám nepřišel domů vysvětlit matiku, nepodržel nám těžký předmět, nepomohl se stěhováním do nového bytu, nebo nedoprovodil na nějaký koncert, protože kamarádka onemocněla, a samotné se nám jít nechce), ale pokud z jeho strany nepřijde jasný signál, už do toho dál nejdeme, protože to pro nás znamená, že nemá zájem. Ostatně já měla navíc velký problém s tím, že čím víc se mi kluk líbil, tím víc jsem se mu vyhýbala, protože jsem měla pocit, že to na mně přece musí být poznat [S04]
zafixováno, zakódováno... mám silný pocit, že se tyto slova už dnes trochu zneužívají a stává se z nich univerzální rétorika k obhajobě jakéhokoli vědomého či nevědomého, úmyslého nebo neúmyslného lidského jednání. No co, alespoň teď vím, že má nutkavá touha dát si v pátky večery deset dvanáctek a naložený hermelín má nějaký vyšší dějinný smysl [S03]
Re:
No jo, klasika, z celé emancipace si vybíráme jen to, co se nám hodí do krámu, ale kdepak sama někdy trochu něco málo riskovat, nebo dokonce nést kůži na trh, to se rychle utíkáme schovat za pindy o tradičních rolích a na emancipaci si vzpomeneme teprve až zase budeme něco potřebovat.
neřekla jsem, že je to dobře nebo špatně, prostě to tak je. Ale samozřejmě, že má Rash pravdu i v tom, že jakmile žena jednou zjistí, že umí sbalit chlapa, tuhle techniku si osvojí. Ale to jí musí být v zásadě víc jak dvacet... spíš třicet. A udělá to tak, že si ten chlap do smrti myslí, jak dlouho a zarputile ji musel uhánět.
Juss, podľa tvojej logiky vždy keď ma nejaká žena osloví s hocičím, tak sa so mnou chce vyspať a mám ju automaticky pozvať k sebe, aby nebola sklamaná? [S04]
Majco: Nedoporučuju hledat ve vyjádřeních ženy jakoukoliv logiku. Ax to napsal naprosto správně. Taky už dlouho tvrdím, že ženy si berou z emancipace jen to výhodné, zatímco to opačné přehlížejí. Smutné na tom všem je, že jim takové chování umožňují právě muži svým vlezlým, zoufalým chováním. Kdyby se zničehonic role otočily a ženy by potřebovaly k navázání vztahu nebo přístupu k sexu projevovat stejnou iniciativu jako v současnosti muži, tak bych se vsadil, že do týdne budou všechny do jedné bulet jak děcka.
Re:
Pekne napísané. Ten smajl na konci znamená, že to nemyslím vážne a robím si z jej textu srandu.
Souhlasím s Juss
Naprosto souhlasím s Juss. Vůbec to není o strachu nebo o nedostatečné motivaci. Možná tedy ještě u náctiletých. Ale většina žen ví, že muž chce lovit a do snadných kořistí se nezamilovává. Pokud tedy chce žena muže pro dlouhodobý vztah (což chce většina), tak prostě musí muže nechat lovit. Mluvím z vlastní zkušenosti, dokud jsem se snažila být "emancipovaná" a muže "lovila" sama, nikdy z toho nebylo nic dobrého. Měla jsem/mám v životě dvě velké lásky a vždycky vznikly tak, že jsem muže nechala, aby mě dlouho dobýval.
Re: Re:
srandu si robiť můžeš, Majco, ale to je tak jediné co s tím nepopiratelným faktem a neměnným chováním žen můžeš dělat. Asi tak jako žena nic nezmůže s tím, že její chlap chodí do hospody, nebo na fotbal anebo hraje počítačové střílečky. Můžeme proti tomu prostestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak opravdu vše. Aneb jak říká můj syn - neuděláš nic. A jinak, protože jsem to asi nenapsala dost srozumitelně pro každého... pochopitelně, že ne každá žádost od ženy směrem k muži je záminkou k navázání vztahu, když vás zastaví stopařka, taky to okamžitě neznamená souhlas s intimnostmi (ačkoliv si to mnozí řidičí myslí), důležité je tuhle žádost vyhodnotit v kontextu dalších věcí - žena se na vás často obrací s nějakým problémem, dívá se po vás, při hovoru s vámi si pohrává s vlasy, usmívá se, atd... ale jen opravdu málokterá přijde za klukem a řekne mu - líbíš se mi, pojď na kafe. Upřímně... já tedy žádnou takovou neznám.
Re: Souhlasím s Juss
to je zvláštní, protože já jsem se přímo "na vlastní uši" ve svém okolí nikdy s názorem, že by chlapa bavilo někoho lovit, nesetkal. Nepochybuju, že mezi chlapy jsou i takoví, kteří jsou schopní prožít smysluplný vztah jen tehdy, když se bude jejich partnerka na začátku bránit, a zároveň by vztah s toutež osobou nebyli schopni prožít, kdyby jim v prvních dnech letitého vztahu vyšla vstříc, ale rozhodně se nedá takové chování zobecnit na všechny muže a ženy. A proto se nedá zobecnit ani doporučnení pro všechny ženy, aby už z principu dělaly okolky. Rozhodně nelze k takovému doporučení dojít pouze na základě několika vlastních zkušeností, aniž by to bylo podpořeno nějakým smysluplným vysvětlením (čímž rozhodně nemyslím vysvětlení typu - když jsem to dělala takhle, tak to nevyšlo, když jsem to dělala opačně, tak to vyšlo, z čehož je hned "logicky" vyvozen závěr, že druhá možnost je lepší. Bůh ví, co si kdo pod slovem "emancipace" vlastně představuje a jak to všechno vlastně probíhalo[S03]). ale choutky má každý jiné, to je fakt. Jak říkal Homer Simpson v posteli své Marge: "Miláčku, miluju, když se ti do toho nechce."[S04]
Re: Re: Re:
a to je právě to, milá Juss, co se snažím pořád kritizovat: že lilé mají tendence své chování obhajovat bůhvíjakými vnějšími okolnostmi a příčinami, jen ne svou vůlí, svobodou, rozhodnutím a odpovědností. Já chodím do hospody velmi často. Jsem milovníkem dobrého piva (čímž rozhodně nemyslím typické české pivo, ačkoli mnohdy nemám na vybranou). Rovněž mám rád naložené hermelíny. A můžu ti klidně říct, že kdyby k tomu byl pádný důvod, přestal bych navštěvovat výčepní zařízení úplně. Protože na tom nejsem závislý - ani na alkoholu, ani na hospodském prostředí. A můžu své rituály snadno pozměnit, pokud bych se k tomu skutečně rozhodnul. Ale jak říkám, musel by pro to existovat dobrý důvod. Do hospody bych přestal chodit, kdybych měl doma dítě a neměl bych prachy. Ale nepřestal bych do hospody chodit jen například proto, že by si nějaká nána usmyslela, že hospoda není dost cool instituce, že nad tím její kamarádky ohrnují nos a že v romantických filmech krásní lidé popíjejí víno. Ovšem kdyby mě nějaká žena, která skutečně rozumí vínu či třeba výtvarnému umění, vybídla, abych se alespoň pokusil těmto slastem otevřít duši a nalézt jejich skrytou krásu, pokusil bych se o to. Dokázal bych...
Mě z pohledu muže vyhovuje, jak to dělá většina holek, já rád lovím a když se mi nabízí sama tak velmi často ztrácím zájem, ale taky bych řekl, že to bude tím, že pokud ke mně nějaká přijde, tak většinou není tak hezká, jak bych si představoval, ty ne-tolik přírodou obdařené se z pravidla seznamují častěji sami, protože muži dávají většinou přednost těm lepším "kouskům". Řekl bych, že stačí být trošku pozorný a vždy to dobře odhadnu, že se ženě líbím ;)