Proč ji nemůžu sbalit?
Začněme s trochou psychologie v kombinaci s anatomií. V našem mozku existují určité dráhy, vzorce chování. Podle nich se neustále podvědomě řídíme, ať jsou tyto dráhy nastavené dobře nebo špatně. Když odhalíme, že jsou tyto nervové dráhy špatné, chceme je samozřejmě změnit. Jenže k čemu by byl podvědomý vzorec chování, když by se dokázal okamžitě měnit? Nefungoval by. Proto vyžaduje změna značné úsilí.
Nervovou dráhu si můžete představit jako koryto řeky. Budovalo se mnoho let a teď je již jeho tok víceméně neměnný. Vy najednou zjistíte, že potřebujete řeku vést úplně jinudy. Potřebujete obživit utopenou agresivitu a naopak zatopit důl marnosti, vesnici očekávání či zavlažit pole sexu. Postavíte tedy řece zátarasu z nových informací. Řeka jí obteče a vrátí se vesele do starého koryta. Když to necháte být, vybudovaná překážka se časem zase odplaví a vy budete pokračovat ve svém bývalém životě.
Jestliže ale začnete cvičit a budovat nové koryto vlastní námahou, řeka se začne pozvolna přelévat směrem, který po ní požadujete. Čím bude koryto hlubší, tím více vody v něm proteče. A pokud vytrváte dostatečně dlouho, staré koryto postupně vyschne. Vznikne nová řeka, nová nervová dráha, nový vzorec vašeho chování.
Řeku jsem si jako příklad změny nezvolil náhodou. Pohyb vody totiž ukazuje jednu důležitou zákonitost, na kterou často zapomínáme.
I když víme, že to co děláme, je špatně, stejně se nemůžeme od původních špatných informací najednou oprostit. Naše psychika to nedovolí.
I když řece vybudujeme nové koryto v rekordním čase, bude ještě dlouho trvat, než staré koryto vyschne, a to nové se zpevní.
Pokud tedy máme o ženách například představu, že to jsou vyšší bytosti, ke kterým se musíme chovat velmi úslužně, abychom si zasloužili jejich pozornost, toto přesvědčení nezmizí po přečtení několika článků. Zmizí teprve poté, co budeme dlouho pracovat na své vlastní osvětě. A takto to je se vším.
Cesta změny
Naše změna probíhá skrz několik stádií. Teprve v tom posledním stádiu ale dochází k fixaci změny. To znamená, že pokud ve svém úsilí skončíte kdekoli jinde než na konci, bude mít vaše podvědomí tendenci vracet se do starých kolejí. V lepším případě bude vaše změna alespoň částečná, což se ale také dá považovat za úspěch.
Krok 1: Objevení
Vykonáváme nějakou činnost a najednou zjistíme, že bychom mohli pracovat mnohem lépe, když se změníme. Nebo také objevíme něco úplně nového, co bychom chtěli zapojit do svého života. To je fáze objevení.
„Když budu chodit cvičit, budu mít svaly.“ Gratuluji, právě jste objevili princip posilovny.
Krok 2: Chybování
V každé činnosti existuje nějaký způsob, díky kterému dosáhnete nejlepších výsledků. Jenže sami od sebe tento způsob neznáme, a tak se snažíme využít intuici. Některé věci budeme dělat dobře sami od sebe, některé ne. Ale získáme informaci, jak je dělat lépe. V druhém kroku si tedy začínáme uvědomovat své chyby, ale stále je děláme.
Pokud jsme s posilováním právě začali, jednoduše odstraníme chyby, když nás na ně někdo upozorní. Jestli ale už chodíme do posilovny pět let a celou dobu jsme cvičili špatně, velmi obtížně nyní začneme správný postup včleňovat do svého tréninku.
Krok 3: Správný postup
Nyní již začínáme postupovat správně. Chyby už neděláme. Ale stále se musíme soustředit. Občas nás musí někdo i upozornit na to, že se při tom cvičení zase hrbíme. Nicméně správné reakce již převažují a chybovost jde stále dolů.
Krok 4: Fixace
V tuto chvíli již nepotřebujeme pomoc, protože se nám do podvědomí zaryl správný postup. Naše řeka již nyní teče správným směrem, naše cviky jsou již bezchybné. Už se nemusíme soustředit na to, abychom vše vykonali správně. Podvědomí to udělá za nás.
Shrnutí
Problém většiny lidí tkví v nedostatku motivace a následně i v nedostatku snahy. Máme tendenci skončit se cvičením v druhém či v třetím kroku. Tedy pokud raději v obranné reakci neodmítneme všechny změny předem. „Ale oni mi stejně neporadí.“ „Vždyť to nefunguje.“ „Jsou to kraviny.“
Skončíme-li s naší snahou dříve, než se nové informace zafixují, byla naše snaha k ničemu. Svoji energii jsme tak vydávali zbytečně, zbylo nám akorát zklamání a nechuť do dalšího sebezdokonalování.
