Vnímáte realitu správně?
Každý z nás si jistě pamatuje na školu. V ní bylo velmi citelný rozdíl mezi vnímáním úspěchu a neúspěchu. Zatímco úspěch byl vždy vykoupen tvrdým učením nebo naopak žádným učením („Jsem se na to ani nepodíval, prostě mi to jde samo.“), neúspěch se zásadně svaluje na učitele. Oni jsou ti přísní, to oni nám dali tak těžký test. Málokdo dokáže uznat, že hlavním důvodem jeho neúspěchu bylo podcenění přípravy.
Tento mechanismus má za úkol bránit naše sebevědomí a schopnost sebeprosazení. Čím je člověk sebevědomější, tím spíše se bude snažit prosadit svoji osobu. Jenže snaha je vykoupena zkresleným vnímáním reality. Uvědomění si vlastní chyby něco stojí. Můžeme se vystavit riziku, že se na nás snese kritika z okolí. A proto si raději vytvoříme zcela jiný náhled na situaci, aby odpovídal našemu vnímání reality.
Kdo nese zodpovědnost za nevydařené rande? No přece zásadně ten druhý partner, který mi v žádném ohledu nevyhovoval. Ale když budeme neustále říkat, že chybu udělal ten druhý, jak se můžeme zlepšit? Neustálé házení viny na druhé omezuje náš osobní růst.
Kromě toho, že se hrdě přiznáváme k úspěchu a neúspěch svalujeme na jiné, je tu ještě mnoho dalších typů chování, jejichž úkolem je především masírovat naše ego.
- Přeháníme svoji účast na společných činnostech. Bez nás by nikdy nic nebylo, nic by nevzniklo. Jsme zkrátka nepostradatelní.
- Když se někomu podaří lepší výsledek než nám, máme tendenci svalovat lepší výkon na okolní podmínky nebo dotyčného prohlásit za výjimečného. Není přece ostuda prohrát s někým, kdo je evidentně nadanější nebo měl lepší možnosti.
- Abychom si zajistili přízeň či souhlas okolí, jsme ochotni měnit své názory.
- Když si nejsme jisti svým výsledkem, vymýšlíme si překážky na své ospravedlnění. Proč se před sportovním utkáním objeví tolik natažených svalů a nedoléčených zranění?
- Může-li nás kamarád v něčem porazit, máme tendence ho podrazit. Jemu to přece vadit nebude…
- Chceme se svést na slávě jiných. „Víš, že jsem viděl na vlastní oči papeže? A taky Obamu!“
- Vymlouváme se. Když už jsme ochotni připustit, že neúspěch byla také tak trochu naše chyba, tak si alespoň najdeme nějakou výmluvu. „Sakra, říkal jsem, že jsem se špatně vyspal!“
Náš mozek si dokázal vytvořit neuvěřitelně mnoho obranných reakcí, jejichž cílem je ubránit naše sebevědomí. Vždyť i lež je svým způsobem pouze jiný náhled na vnímání reality. Dokud tyto mechanismy slouží pouze k tomu, abychom nebyli vystaveni zbytečnému psychickému tlaku, pak plní svoji funkci dobře.
Jenže v momentě, kdy přestanete uvažovat o tom, že vaše vnímání reality nemusí být v souladu s vnímáním jiných lidí, a neustále prosazujete pouze svoji variantu, ztrácíte zpětnou vazbu. Vaše ego je natolik silné, že si nechce přiznat možnost neúspěchu. Pokud tento trend neustále pokračuje, jste odsouzeni k postupnému zániku. Přestáváte si uvědomovat možnost existence více variant, zůstáváte jen vy sám.
ego
Jo, tak článek je opravdu výstižný. Častokrát člověk brání sám sobě v osobním růstu nebo rozvoji jen svým vysokým míněnim o sobě. Nemusí se jednat jen o svádění, ale týká se to i ostatních oblastí v životě.
RaSh
Mno, tak pokud jsem vše dobře pochopil:o), tak s článkem (ani jako s celkem, ani s jednotlivými tvrzeními) nemůžu souhlasit. To, že budu své chyby svádět na druhé, má za úkol bránit moje sebevědomí? Né...on je totiž rozdíl mezi sebevědomím a "sebevědomím". Ten, kdo se chová nadřazeně a není schopen uznat své chyby, předvádí právě to "sebevědomí", které je, bohužel, stále více rozšířené. Skutečné sebevědomí zpočívá, myslím, právě v tom, že takový člověk umí být hrdý na své úspěchy a klidně to dává i najevo...ale současně umí férově přiznat, když udělá chybu. Tedy ten, kdo se snaží chránit nepřiznámí chyb nebrání své sebevědomí (protože to takový člověk nemá), ale právě to "sebevědomí". Např. já taky nejsem sebevědomej...ale z jiného důvodu...že úspěchy spíš přisuzuju štěstí či náhodě a neúspěchy si vyčítám... Ovšem, na druhou stranu, nesouhlasím ani s tím, že právě tohle, v článku popisované, pochybné "sebevědomí", je něco, čím bych si nějak komplikoval život. Bohužel, řekl bych spíš naopak...právě tento typ lidí (arogantní, 100% přesvědčení o své dokonalosti, bez jakékoliv schopnosti přiznání své chyby) je v dnešní době úspěšný. Takže...psát o tom jako o něčem, co je špatné a v če...
Re: RaSh
buddy buddy... chodis na takove stranky a porad mas takove nazory? ja ti je sice neberu, ale mam pocit, ze se snazis sam sebe trapit. uz v pulce prispevku jsem poznal ze to je od tebe aniz bych se mrknul na jmeno... ;)
Skutečné sebevědomí v sobě nese objektivní vnímání reality, souznění s vlastním "egem", "nadhled", což mimo jiné přináší i schopnost dokázat přiznat si sobě i jiným svou vinu, či podíl na neúspěchu,aniž by nějak utrpělo jedincovo "ego" Touha po sebevědomí,hrané sebevědomí,"nalhávané" sebevědomí může vyústit v určitou povrchnost,aroganci, tam už se chyby těžko přiznávájí a realita se jedincem chce vnímat jinak-v rámci šetření jeho ega Myslím si, že autor článku mohl v kontextu místo slova "lež" spíše použít slovo "nalhávání si"
K plnému pochopení tohoto článku je potřeba mít trochu větší nadhled, buddy. Sebevědomí vs. "sebevědomí" Tvůj pojem "sebevědomí" se u mě kryje s pojeme ego, který budu nadále používat. Nikdo neumí uznat všechny své chyby, které udělá, protože by to jeho ego nevydrželo. Byla chyba, že jsi v tramvaji seděl, zatímco někdo jiný a starší než ty uvolňoval místo babičce? Teoreticky byla. Budeš to brát svoji chybu? Pokud nejsi hypersenzitivní, tak pochybuju. Lež Příklad se zkouškou. Věděl jsi, že ses naučil tak akorát na 2, protože je to nudný předmět. Ale ten lektor tě udusil na příšerných maličkostech, a poté tě vyhodil. Řekneš tedy, že je to jeho vina. A lektor si řekne, že je to tvoje vina, protože ses nenaučil. Budeš vykládat kamarádům, jak na tebe byl hnusný, a on se tam pojednou objeví. Řekne ti, že lžeš, žes to neudělal, protože ses nenaučil. Dva opačné náhledy, z nichž každý je dost možná částečně pravdivý. A přitom ve výsledku lež. Kdybychom nebyli naučeni říkal pravda nebo lež (tj. krajní hodnoty), museli bychom nad každým výrokem přemýšlet, museli bychom vše říkat tak, jak to nejvíce odpovídalo realitě. Víš, co by se stalo? Z věty: "Jdu si koupit pití." by se stalo: "Už tě nem...
Re: ego
Člověče, já bych řekl, že to bývá většinou naopak - že lidem brání v osobním růstu právě nízké mínění o sobě. Takoví nejčastěji vzdávají spoustu věcí už předem. Protože si myslí, že na to nemají, tak to ani nezkusí...
Re: Re: ego
já napsal častokrát. Ne vždycky.
Kultoseros (:
No dobře...Ale mé názory považuješ za špatné?...Nebo za správné, pouze nereálné pro použití v reálném světě?[S03] Já netvrdím, že vše, co zde na webu prosazuju, sám vždy 100% dělám i v reálu. Ale píšu, co považuuu za správné...a snažím se to dodržovat, pokud to alespoň trochu jde. Bohužel, člověk se musí přizpůsobovat většině, i když s ní nesouhlasí...zas takovej hrdina samozřejmě nejsem:o)...ale snažím se to dělat alespoň v minimální míře... Že se snažím sám sebe trápit? To snad né...pouze mě mrzí, že když se člověk snaží chovat k okolí co nejférovějc, to okolí to nejen neocení, ale ještě považuje člověka za mimoně atd.[S08]
Re: Kultoseros (:
Já osobně jsem člověk, který morálku a etiku často akcentuje a to nejen při obecném plkání, ale i když (většinou až zpětně) analyzuju svoje chování. Nicméně přemýšlel jsi někdy nad tím, že i ta morálka a etika mají nějaký důvod a k něčemu jsou? Nikoli pouze k tomu, aby sis honil ego, že narozdíl od ostatních ty jsi ten dobrý a oni zlí? To, co jsi teď totiž napsal - "správné názory, pouze nereálné pro použití v reálném světě" - je totiž naprostý nesmysl. Tvým cílem jakožto živočicha by mělo být především rozmnožit se. Určitě tu potřebu podvědomě cítíš :) (třeba tak, že se ti líbí nějaká slečna, přitahuje tě to k ní atd.) Jak pak mohou nějaké tvé názory, které ti brání v tom, abys tu slečnu získal a rozmnožil se s ní (a nejen to), být správné?
RaSh
Dík za odpověď. No, mě bylo samozřejmě jasný, žes to nemyslel asi tak, jak jsem tu napsal já. Pouze jsem uvedl, jak to takto v článku napsané na mě působí. Lež...jasně, s tím co píšeš souhlasím. Ale např. ten příklad s odběhnutím koupit si pití, to bych nenazýval přímo lež. Nechci slovíčkařit:o)...ale osobně si pod pojem "lež" představuju skutečné, vědomé lži, kterými se snažím sebe ochránit, nebo si pomoct a moc mě nezajímá, jestlí tím druhému neuškodím. Neříkat druhému vše uplně narovinu bych nenazýval přímo lží...ale jak píšu, nechci si hrát na slovíčkaření. V pohodě. No, že nikdo neumí uznat všechny své chyby? Ale jo...třeba já jo :o)...Ale pravda je, že pouze takové chyby, které sám považuju za chyby...[S08]
Lvíče
Jasně, chápu, jak to myslíš. Ale já pod pojmem SPRÁVNÉ tady měl na mysli slušné, férové, asertivní chování atd. Né správné v tom smyslu, že je to nejlepší k dosažení nějakého cíle. A problém vidím právě v tom, že to co je nejslušnější a nejférovější není vždy nejúčinnější v dosažení cíle...tj. ani ke sbalení slečny:o) A co je nejsmutnější...ani ke sbalení slušné a férové slečny...
Re: Lvíče
Tak s tím právě nesouhlasím, alespoň moje zkušenosti tomu neodpovídají. Já se tedy ke slečnám (zvlášť k slušným a férovým slečnám) chovám slušně a férově a úspěchy mám. Otázka je, zda si pod slušným a férovým jednáním nepředstavujeme každý něco jiného. Pro mě kupříkladu neozvat se slečně několik dní po rande nepřijde nijak nefér nebo neslušné :) Podobně nevyzvonit jí na sebe hned vše, provokovat ji a flirtovat s ní mi taky nepřijde nijak nefér :) Ony si to taky užívají, baví je to a dělají totéž. Ze zásady ale slečně nelžu, nic si o sobě nevymýšlím apod. Já vážně nevím, jak balíš holky ty, jak moc se liší tvůj projev zde od tvého projevu, když si povídáš s nějakou babou, ale jestli je to podobné, tak pak je to celkem jasné. Důvody tvých neúspěchů budou spíš ty, že si hrozně stěžuješ (to lidi včetně žen strašně odrazuje) a možná to bereš moc vážně (málo vtipně, málo hravě). Dalším důvodem může pak být fyzický vzhled (nevím, neviděl jsem tě), ten imho dělá ve svádění tak 90% všeho - pokud se kluk holce fakt líbí, může nasekat spoustu chyb a projde mu to, pokud se nelíbí, nepomůže mu sebelepší, sebezábavnější a sebevtipnější vystupování. Samozřejmě těmi nejhrubšími chybami se to zazd...