Jak nebýt ve společnosti "zaškatulkováni"?
Sami na sobě můžeme pozorovat, že se v každé společnosti chováme trochu jinak. Měníme chování podle svého okolí, stejně jako chameleón mění svoji barvu. Maskujeme se nebo se naopak snažíme být vidět. Podle toho na nás lidé i různě reagují. Proč?
Podívejme se zjednodušeně na příběh muže v pubertě, který právě nastoupil na střední školu. Je nesebevědomý, neví, jak se vlastně chovat, co dělat. Jeho cílem je především vyhovět přání své matky a dodělat školu. Tento muž působí velmi slabě. Může se stát terčem posměchu či šikany. To vše v něm postupně vyvolává vztek.
Jednoho dne tento muž nalezne na našem webu návod na sebezdokonalení. Poctivě trénuje, zvyšuje své sebevědomí. Naučí se vycházet s několika lidmi, začíná prožívat první milostné vztahy. Později tento muž opouští střední školu a plný nadějí jde studovat vysokou. Přestal potlačovat svoji agresivitu, vystupuje sebevědomě. Brzy se stává jednou z nejvýraznějších osobností vysokoškolského kolektivu.
Máme zde nového svůdce. Muže, kterého jeho okolí považuje za inteligentního, sebevědomého, přitažlivého. Nedělá mu větší problém oslovit ženu, o kterou má zájem. Když někam přijde, dokáže se prosadit. V klubu, na srazu svůdníků, na internetu.
Muž ví, že je velmi silný, a tak úmyslně svolá sraz bývalých spolužáků střední školy s tím, že jim ukáže, jak báječný člověk se z něj stal. Jenže bývalí spolužáci ho stále mají za nemotorného, slabého člověka, který se nedokáže prosadit. Jakmile se muž setká s ostatními, opět se cítí slabý a bezmocný. Opět se do něj všichni naváží, opět je terčem posměchu.
Máme tu co dočinění s fenoménem, kterému se říká atribuční chyba. Bez ohledu na to, jak skutečně působíme, nás ostatní posuzují podle své představy o nás (podle atributů - vlastností, které nám přisuzují). Na střední škole byl muž 4 roky nesebevědomý. Nyní při setkání ostatní sice vidí jeho proměnu, ale nevytvoří si o muži nový názor. Stále ho posuzují podle toho, jaký byl zezačátku.
Tento princip funguje u všech. Když půjdete do posilovny, potkáte krásnou ženu a oslovíte ji, bude si vás tato žena pamatovat jako „muže z posilovny“. Pokud se o vás nebude blíže zajímat, tak se vás při náhodném setkání zeptá, zda jste opět byl v posilovně, jak často tam chodíte atd. Mohli jste tam být jednou v životě. Přesto se jí ve spojitosti s vámi vybaví právě posilovna.
Zkuste si mezi lidmi, se kterými se nebavíte příliš často, udělat anketu a zeptat se, jak vás vnímají. Uvidíte, jaké nesmysly se dozvíte. Jste sice jeden a ten samý člověk, ale ve vašem okolí vás vnímají lidé velmi různě.
Atribuční chyba nás upozorňuje na velmi důležitou věc, a to sice váhu prvního dojmu. Měli byste si dát záležet, abyste v novém prostředí vždy dokázali vytvořit takový první dojem, jakého chcete docílit. Lidé nemají čas, chuť ani energii přemýšlet nad tím, jací ve skutečnosti jste. Když přijdete jako nový člověk do kolektivu, velmi rychle si vás něčím označkují, a nadále vás budou vnímat přes tuto nálepku. Z tohoto pohledu jsou nejdůležitější první minuty vašeho pobytu ve skupině.
Změnit již jednou vytvořenou nálepku je pekelně těžké. Museli byste s každým člověkem, kterého chcete přesvědčit o svém skutečném chování pobýt tak dlouho, dokud svůj názor na vás nezmění. To se stane za několik hodin či dnů usilovné práce, podle toho, jaký má dotyčný zájem vás poznat blíže. Nebo můžete zvolit kratší cestu.
V každé skupině je někdo, kdo je ostatními uznávaný, kdo je vůdce skupiny. Pokud dotyčného přesvědčíte o tom, že jste se změnili, dokáže pak tento muž svým vlivem změnit názor ostatních. Buďte s ním nějaký čas a ukazujte své přednosti. Když mu budete zezačátku trochu masírovat ego, vůbec to nebude na škodu. Včas s tím ale přestaňte, vlezdoprdelky nemají okolní v lásce. Problém ale je rozeznat onoho vůdce, často je jich ve skupince několik.
