Jak starého muže si najít
Obecně se říká, že žena by si měla hledat partnera minimálně o dva roky staršího, aby vše klapalo, jak má. Je to proto, že ženy předčasně dospívají - fyzicky, ale hlavně duševně. A aby tudíž ono duševno bylo jakž takž vyvážené, je fajn hledat někoho malinko staršího.
To je vědecky udaný fakt. Starší a zkušené ženské nám pak řeknou, ať si hledáme chlapa po třicítce, protože do té doby je k neukočírovaní a neví, co vlastně od života chce.
Já osobně bych podle toho, jaké muže jsem poznala, řekla, že chlapi jsou v pubertě zřejmě od dvanácti až do konce svého života a nemá vůbec cenu se tím zabývat a dělat si tím vrásky.
Když spějí ke třicítce, tak si sice uvědomují, že bezstarostné mládí už jaksi skončilo a musí začít myslet víc na rodinu a budovat si zázemí v teple domova a ne ve vykřičené hospodě čtvrté cenové kategorie, ale žádné velké a převratné změny se nekonají.
Po třicítce se trochu zklidní - protože jim nic jiného nezbude. Zhodnotí zkušenosti, které nasbírali a začnou brát ženy najednou trochu jinak. Samozřejmě to nepřijde ze dne na den. Ale napřed jsou to mladí divocí zajíčci, kteří mají potřebu se před ženami předvádět a sex měří na kvantitu, ne na kvalitu, až postupně dozrají...
Ano, dozrají. Zatímco ženy stárnou (nespravedlivě), muži zrají. Jako víno. Čím starší, tím lepší. Ale nenechte se mýlit - nejen u vína záleží na tom, jak povedený byl ročník a jaká je to odrůda.
Můj nynější přítel mi občas předhazuje, že jsem měla jako milence samé staré chlapy. Nutno podotknout - nejsem gerontofil. Nikomu z nich nebylo více než čtyřicet. Staří byli jen podle měřítek mého přítele. Ve skutečnosti byli v nejlepších letech.
A rozhodně nejsem jediná holka na světě, která často dala přednost zkušenostem a šarmu vyzrálých mužů před mladým a svěžím tělem mého vrstevníka - důkazem je nepřeberné množství vztahů mladých celebrit (a nejen jich - ale o celebritách se prostě víc ví) mnohem starším kolegou a jiných podobných. Ne vždy je to o penězích.
Pokud jste mladý muž, napadne vás teď možná, čím tedy můžete konkurovat zkušeným pánům, všem těm ženáčům i rozvedeným, s prvními šedinami na skráních a mnohdy i se začínajícím bříškem. V čem jsou vůbec tak jiní? Co nás na nich zajímá?
Odpovědi jsou jednoduché. Starší muži mají zkušenosti a vědí, že už jim nic neuteče. Nevrhají se na ženy při každé příležitosti a v každém potemnělém zákoutí, ale vyčkávají. Zvou na kávu a dokáží u kávy bez problémů také skončit. Umí lichotit - ale s mírou, aby nás nepřivedli do rozpaků. Umějí se s námi bavit a nedívat se přitom do výstřihu. A když už se dívají, dokáží pohled odtrhnout včas, abychom si nevšimly. A když si všimneme, dokáží to rozumně a beze studu omluvit.
Nemluví s námi o fotbale a svých kamarádech. Na první rande zpravidla přinesou květinu nebo nám ji koupí na ulici při přesunu z kavárny do restaurace, kde dobře vaří. Nevodí nás nikam, kde bychom se cítily nesvé. Jsou vtipní, ale vědí, kdy přestat. Jsou galantní, protože tak byli ještě vychovaní. Cítíme se s nimi mnohem důležitější, protože nám dají ten správný prostor.
Jeden takový muž mi kdysi řekl: „Já nemám potřebu se tu před tebou předvádět nebo si hrát na boháče, abych tě dostal na prachy. Nejsi hloupá a já už jsem dost starý na to, abych se takto snižoval a ztrapňoval." A o tom to celé je. Znají naši cenu a umí nám to dát najevo. Když je odmítneme, nijak zvlášť to neřeší, protože svět se nezboří. Mají zdravé sebevědomí a nedělají ze sebe něco, čím nejsou a nikdy nebudou.
Oproti tomu mladí muži ještě nemají dostatek zdravého sebevědomí (ti, kteří ano, ho obvykle mívají zase nezdravě moc), s pozváním na rande dělají šílené obstrukce, jsou-li odmítnuti, tváří se dotčeně (což mimochodem my, ženy, doslova nesnášíme). Nepřipadá jim hloupé vzít nás na první rande do obyčejné hospody (což v případě zamilování může působit romanticky) a celý večer plácají páté přes deváté, aby nás něčím zaujali. Čímkoli. Na sbírku motýlů už dnes totiž žádná neskočí.
Podotýkám, že jsme-li zamilované, působí to na nás roztomile a všechny chybky a chybičky jsme schopné prominout nebo je dokonale přehlížíme. Tohle je ale povídání o tom, v čem mají navrch právě zralí muži - a hovor na úrovni je právě jedna z těch výhod. S takovými muži je vždycky mladá žena rázem někde jinde. Nebaví se o koncertech punkových skupin se sprostými názvy, o posilovnách ani o fotbale. O své práci prohodí jen dvě věty. A nesnaží se filozofovat o životě.
Snad každá žena někdy propadne pocitu, že ji její partner vůbec nechápe, že její téměř vrstevníci jsou zarytí puberťáci a ona na to už nemá nervy a potřebuje prostě něco úplně jiného. Polovina z nich po takovém zjištění skončí v náruči ženáče nebo muže o půl generace staršího. Aby získala pocit, že ji někdo bere vážně a aby si užila sex s někým, kdo sice už možná nemá takovou výdrž jako pětadvacetiletý zajíček, ale rozhodně ví, že není kam chvátat. A dokáže si to pořádně vychutnat. To, že ne vždy takové vztahy dopadají jako ve filmu Pretty Woman, je ale už zase úplně jiná kapitola...
