„Potřebuji poradit“
Stačí se přestat bát. Prostě jděte za ní a oslovte ji. Můžete to vyzkoušet metodou „Potřebuji poradit“, při níž Vám nehrozí, že se ztrapníte.
Tento způsob oslovení je nejméně náročný, je dobrý na otrkání a na získání větší sebedůvěry. Doporučuji ji především začátečníkům nebo v případě, že vás zrovna nic lepšího nenapadne. Takto reagovat se dá, i když potkáte dívku na ulici a musíte si pospíšit, než dotyčná zmizí v davu.
Metoda využívá naprogramování žen na modus „Ochraňovat a pomáhat druhým v nouzi“.
A jak na to?
Jednoduše se na danou slečnu pěkně usmějte a na cokoliv se zeptejte.
On: „Slečno, moc to tady neznám, poradíte mi?“
Ona: „Co potřebujete vědět?“
On: „Hledám tu a tu ulici.“
A ona nějak zareaguje. Vy už ale každopádně podle její reakce víte, zda se vám dotyčná opravdu líbí a chcete pokračovat v rozhovoru dál. Většinou to poznáte i podle tónu hlasu a ochoty komunikovat. Vycítíte, zda ji otázkou spíše obtěžujete nebo zda jí je příjemné se s vámi bavit. Pokud je něco špatně, tak jí prostě jen pěkně poděkujete a jdete si dál svou cestou. Žádné ztrapnění tak nehrozí.
Zde je nástin, jak může vypadat pokračování v rozhovoru:
Zatímco vám vysvětluje cestu, vy si ji zcela nápadně a zaujatě prohlížíte. Je důležité, aby to vypadalo, že ji vůbec neposloucháte. Toho si ona pravděpodobně všimne a pak vše může proběhnout hladce ve váš prospěch. Stejně tak ale může zareagovat odmítavě („Zajímá vás to vůbec?“). I tak to ale lze uhrát na vaši stranu:
Vy: „No původně ano, ale když vidím takovou sympatickou slečnu, tak bych vás mnohem raději pozval na něco k pití. Co vy na to?“
A máte vyhráno. Vidíte, není to vůbec nic obtížného. Tak vypnout počítač, a vzhůru do terénu!
