Jak to vidí holka (4) – Krádež lehátka

Znáte to. Léto, pohodička, sluníčko, vodička. Člověk by se nejraději válel celý den u vody, opaloval se a občas se ochladil. I já jsem vyrazila k naší místní zátoce (alespoň tak tomu říkáme). Nechtěla jsem mít na zádech opálené plavky, ale zároveň jsem se nechtěla rozepínat před tolika muži. Zrovna jsme totiž poblíž měli koncert a tak se to tam lidmi jenom hemžilo. Vymyslela jsem proto plán – vezmu si lehátko a rozepnu se na vodě dost daleko od všech opilců (neb plné sudy neplavou).

Tak jsem i učinila. Vše probíhalo v klidu. Nejdříve jsme s kamarádkami trochu řádily a praly se o lehátko, což nejspíše inspirovalo jednoho drzouna. Po chvíli to kamarádky přestalo bavit, a tak odplavaly ke břehu. Já se spokojeně uložila na vodu a rozepnula se. Tento klid mi ale vydržel pouze několik minut. Zrovna, když jsem přemýšlela o jedné kamarádce nymfomance (o tom chci taky někdy napsat), tak jsem zaslechla šplouchnutí a už jsem byla ve vodě. Vynořila jsem se s náladou zavraždit svoji stupidní kamarádku, avšak z lehátka se na mě smál neznámý kluk.

„Ahoj. Tvoje lehátko je fakt pěkný. Rád bych si ho na chvíli půjčil.“

„Fuj (plivala jsem vodu). Příště si řekni na pevnině, debile.“ Obvykle nejsem sprostá, ale po tomhle jsem fakt neměla náladu. Navíc mi sklouzávala horní část plavek.

„Takhle to bylo osobitější ne? Jo a něco ti padá.“

„Super. A jak si to mám podle tebe asi ve vodě zapnout?“

„Já ti pomůžu.“ A už se ke mně dral. 

„No to fakt ne. Udělám si to sama na lehátku.“

„A teď vážně sorry. Počkej.“

Řekla jsem si, že nechat si zapnout podprsenku od neznámého kluka ve vodě není zase tak strašné. Určitě lepší, než kdyby měl zepředu výhled na to pod ní.

„No vida a je to.“

„Díky.“

„Mimochodem, já jsem Lukáš. Když už jsme se tak intimně sblížili.“

„Já jsem Terry.“ 

„Dobře Terry, podělíš se se mnou o lehátko? Ke břehu je to pěkně daleko.“

„Jen si plav, když máš energii na takovýhle blbosti.“

Po chvíli zápasení jsem nakonec uznala, že má větší sílu než já, a proto by mi mohl s lehátkem klidně uplavat. Souhlasila jsem tedy s tím, že se s ním o něj podělím. Následně jsme doplavali ke břehu.

„Tak seš tu. A já se vracím zpátky na vodu daleko od otrapů.“

„A proč neležíš tady? Tady tě nikdo neutopí.“

„Protože se nechci před těma ožralama svlékat.“

„Neboj se, já si tě před nimi ohlídám.“

Nakonec jsem se rozhodla, že s takovouhle společností, se mi přece nemůže nic stát. Šla jsem proto zpátky na své místo na souš. Přiznám se, že bych se nejraději přesunula blíže k Lukášovi, ale měla jsem deku společnou s kamarádkami, které by z tohoto nápadu nadšené nebyly.

Asi za půl hodiny Lukáš přišel, jestli bych mu půjčila lehátko. Ukázala jsem na něj se slovy, že si ho může vzít. On na to, že ho chce ale pouze s tím, když na něm budu ležet já. Zkrátím to. Šli jsme spolu do vody bez lehátka a tam jsme si zadováděli. Lukáš byl příjemný. Když jsme posléze vylezli, vyměnili jsme si telefonní čísla. Musím říci, že se mi jeho přístup hodně líbil. A mám na zádech opálenou svrchní část plavek!!!

Rozbor situace

Lukáš začal oslovení hodně osobitým způsobem. Ještě nikdy předtím se mi nic podobného nestalo. Dokázal mě rozesmát, i když jsem byla naštvaná. Navíc ve chvíli, kdy jsem se necítila opravdu dobře, mi pomohl bez jakýchkoli sexuálních narážek.

Všimněte si, že v rozčilení říkám, že si to udělám na lehátku sama. Právě zde by hodně mužů zabilo oslovení nechutností. On však ne. Jestli ho to napadlo, nevím. Předpokládám však, že ano. Místo toho se raději omluvil a pomohl mi.

I nadále se choval drze, ale při tom vtipně a příjemně. V ničem na mě netlačil. Takhle by měl podle mě sebejistý muž vypadat.

A co pokračování? Zavolal mi po třech dnech, jestli bych šla ven na procházku. Co myslíte, jak to dopadlo? Uvidíte příště :)