V ten den mi ani nevadilo, že si mě ten bývalej nevšímá. Aspoň jsem se mohla v klidu koukat na toho hezkýho kluka naproti mně v kupíčku. Přála jsem si, aby ta cesta nikdy neskončila. Ale bohužel pro mne skončila. Doufala jsem, že příští pátek pojede znova. A taky že jel. Tento den měl na sobě tričko, který znázorňovalo jeho svaly. Opět jsem na něm mohla oči nechat a vůbec jsem si neuvědomila, že mam další 2 týdny praxi a neuvidím ho. Když jsem si to uvědomila, chtělo se mi brečet.
Každý den jsem snila o tom, že jsem s ním, ale k čemu mi to bylo. Pomalu jsem zapomínala. Nastal srpen 2005 a já trávila týden se sestřenicí na chalupě. Rozhodla jsem se, že pozvu toho bývalýho. Uklidili jsme a já mu šla naproti. Když jsem ho ale zahlídla, rychle jsem si to rozmyslela a zalhala mu, že dorazí rodiče. Odjel a já šla zpátky na chalupu s tím, že si dám inzerát do seznamky.
Opět do rádia. Seděla jsem na křesle a čekala. Přečetli můj inzerát a asi za deset minut se ozval nějaký kluk který studoval stejnou školu, jako můj bývalej. Psali jsme si a po pár SMS jsme zjistili, že se známe. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale byl to on. Ten kluk z vlaku. Zařvala jsem štěstím tak, že jsem z toho křesla spadla. Za tři dny jsme se poprvé sešli a dostala jsem krásnou myšičku. Dozvěděla jsem se i to, že o mně bývalý všem na intru lhal, pomlouval mne, atd.
Taky jsem se dozvěděla, že mi chtěl Péťa (ten kluk z vlaku) dát číslo už ve vlaku, ale myslel si že s tamtím ještě chodím, protože on jim to tvrdil. A přišla první pusa, první společný víkend a první společné výročí které jsme měli 14.8. tohoto roku. Jen je škoda, že spolu nejsme každý den. Jen o víkendech. Jsme od sebe 32 kilometrů, jeho matka mne nenávidí. Nerozdělilo nás to a tak doufám, že nám to vydrží napořád.
A jsem ráda, že mám kluka, kterému nezáleží na mém vzhledu (jsem baculka) a který mne miluje i přes chyby které mám. Přeju všem aby našli toho pravého
