Vánoční láska

Potkala jsem ho o vánocích

Sešly jsme se na náměstí. I když vypadala ztrápeně a měla rozmazané oči od pláče, byla stále krásná – takovým temným způsobem. Vždycky jsem jí to záviděla. Však také v onom klubu, do kterého jsme se rozhodly zajít, po ní vždycky slintali všichni chlapi. Ona byla ale i přes svou drsnou image hodně stydlivá a příliš fixovaná na toho emocionálního upíra, se kterým žila, takže u ní nikdy žádný z nich neměl nejmenší šanci.

Sedly jsme si tedy na naše obvyklé místečko a já objednala víno. Snažila jsem se ji všelijak rozveselit, leč bez valného úspěchu. Monika měla hlavu položenou na mém rameni a já usoudila, že jí víc pomůže jen má přítomnost a psychická opora, než násilné zlepšování nálady. Ona se po chvíli beze slova zvedla a šla pustit do jukeboxu nějaké písničky.

Já jsem seděla u stolu a přemítala, jak moc divná je celá tahle situace. Ironicky jsem se pousmála nad „typickou“ vánoční atmosférou kolem sebe. I když jsem Vánocům nikdy moc neholdovala, trávit tyto sváteční dny po hospodách mi připadalo poměrně k smíchu.

Jak jsem těkala očima po klubu, všimla jsem si jednoho kluka, kterého jsme tam vídaly docela často. Moniku nikdy nijak zvlášť nezaujal, ale mě nemohlo uniknout, že on je z ní úplně hotový. Momentálně popíjel s kamarádem pivo a zase po ní rádoby nenápadně koukal. Já měla v tu dobu už trochu víc upito, než ona. Kdo ví proč mi to připadalo roztomilé a musela jsem se zeširoka usmívat.

Trhla jsem sebou po zjištění, že se na mě dotyčný upřeně dívá. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než udělat skoro nepostřehnutelný pohyb hlavou směrem k Monice, která už se zase vracela ke stolu. Právě začala hrát další písnička – Wish I Had An Angel od Nightwish. Ten kluk se taky pousmál a sklopil oči. ,,Hm, ten by ji neoslovil, ani kdyby se mu sama nabízela.“ pomyslela jsem si.

To jsem ale ještě netušila, jak moc se pletu. Monika si nestačila ani sednout a ten kluk už stál u našeho stolu:,,Čau holky, já jsem Jakub. Támhle s Markem by jsme vás rádi na něco pozvali.“, vychrlil ze sebe. Monika dala oči v sloup a chystala se odpovědět něco nemilého. Uzemnila jsem ji mrazivým pohledem a zároveň se chopila iniciativy:,,Že vám to ale trvalo“, vyhrkla jsem potměšile a odtáhla ji za ruku k jejich stolu.

Nakonec se z toho vyklubal moc fajn večer. Monika s Jakubem se postupně otrkali, povídali si o všem možném a jak jsem tušila, měli společné snad úplně všechno. Já s Markem jsme tam víceméně křenili. On do sebe klopil jedno pivo za druhým a neustále mě obšťastňoval oplzlýma vtipama. Přesto mi ale bylo moc dobře a těšilo mě, že moje nejlepší kamarádka přišla konečně na jiné myšlenky.

Když jsme se kolem půl dvanácté v noci měli k odchodu, Marek se u východu zakymácel a s vypětím všech sil nám oznámil, že trochu přebral a že se pokusí doklouzat domů. Zůstali jsme tedy jen my tři. Oni dva se spolu nadšeně vybavovali a já si po chvíli překvapeně všimla, že se drží za ruce. Došli jsme zpátky na náměstí.

Najednou mi zazvonil mi telefon, sháněl mě brácha. Nějakou dobu jsem se s ním dohadovala, až jsem Moniku a Jakuba ztratila z očí. Po chvíli jsem je našla. Stáli spolu u velkého rozsvíceného vánočního stromu a líbali se. Vypadali, jako kdyby pro ně okolní svět přestal existovat.

Já se jen pomalu otočila a vytratila se. Po příchodu domů jsem si připadala trošku odstrčená, ale tento pocit jsem rychle zaplašila. Hřálo mě u srdce, že Monika byla aspoň na chvíli šťastná. Pokud jí ta láska na jednu noc pomůže, tak budiž.

O svátcích jsme několik dní nebyly vůbec v kontaktu. Až později jsem se dozvěděla, že ti dva jsou od té noci regulérně spolu. Až dodnes mají krásný a pevný vztah.