Máte stanoveny cíle?
„Jsi opravdu spokojený se svým dnešním životem?
Pokud ano, pak ti hrozí nebezpečí!
Protože být úplně šťastný znamená
Nemít žádné nenaplněné sny.
A kdo přestane snít, ten začíná umírat!“
(Robert H. Schuller)
Zdá se vám to příliš tvrdé?
Vždyť nám přece vtloukali do hlavy, abychom byli spokojení s tím, co máme. Vždyť jsme se všichni naučili „vztahovat ruce jen ke stropu“ a „nevypadnout z role“. Kdy je skoro neslušné si přát ještě víc, vzhledem k té hrozné bídě v mnoha zemích na světě. Naučili nás skromnosti a „moc se nevytahuj!“ Jen žádné vzdálené cíle, člověk by se mohl zklamat. A abychom nezažili žádná zbytečná zklamaní, raději si nedávat vůbec žádné cíle. Konec konců jsme zažili dost zklamání, jimž jsme se nemohli vyhnout. Při sledování vlastních cílů vždycky přijde zkrátka někdo jiný. Když něco chci, musím to napřed někomu vzít.
Víte to?
Zapomeňte na takové nesmysly! Nejlépe hned!
Cíle jsou opravdu tím, co nás drží při životě. Život má smysl jen tehdy, když máme cíl. Ať už si to uvědomujeme nebo ne.
Prosím představte si následující situaci:
Jednoho nedělního dopoledne stojíte až po kotníky v obrovské blátivé díře a lije jako z konve. Jste mokří až na kůži a hlína, kterou se snažíte odhazovat, se vám lepí na lopatu. A vy víte, že se na tom celý den nic nezmění.
Báječné vyhlídky, že?
Jistě si dokážete představit něco lepšího, jak trávit nedělní deštivé dopoledne. A tato představa ve vás sotva vyvolá skvělou náladu.
A zřejmě byste se ptali sami sebe: „K čemu?“
Už se zase dostáváme k cílům.
Teď si ještě jednou představte stejný výjev.Nyní ale víte, že stojíte na vlastním pozemku. Právě vylepšujete základy svého dlouho vytouženého domu. V tom deštivém počasí se poněkud sesunuly okraje výkopu a v pondělní ráno přijde beton do základů. A najednou vás to dokonce těší!
Je to stejná scéna. Jenže v druhém případě máme před očima cíl.
V životě však příliš často stojíme – v přeneseném smyslu slova – v blátivých dírách, jsme promočení a zničení a nevím, proč to všechno děláme.
Jak často máme pocit, že určité věci nemají smysl. Jak často si všimneme, že se necháváme jen tak unášet bez určitého směru.
A buďte k sobě upřímní! Kdy jste si naposledy stanovili nějaké cíle, které by vás vyprovokovali k akci. Cílem samozřejmě nemyslím úmysl zajít si na oběd, na hranolky s kečupem. Klidně by mohl být trochu náročnější.
Cíle jsou úkoly, které mě podněcují, zajímají mě, vyvolávají ve mně zvláštní pocit. Cíle jsou vize, sny, jejich uskutečňování mě přivádí do skvělé nálady.
Ale bohužel jsme ztratili schopnost mít takové cíle.
Když jsme možná naposledy v dětství vyslovili přání stát se v budoucnu filmovou hvězdou nebo mistrem světa, zřejmě nám ho znechutili radou – jistě dobře míněnou: „Však ještě uvidíš, jak je život těžký!“
Jen nepřipustit žádné potíže, chránit milé dítě před neúspěchy! Tak jsme se s rostoucím věkem měnili v realisty, naučili jsme se brát sny jako takové a raději se vzdali marných nadějí. A dnes žijeme svůj rozumný život a často nevíme proč.
Ale teď vám chci něco říci. Podle mého názoru jsou tyto sny, které jsme měli dřív a které se možná ještě dnes sem tam objeví, velmi důležitými ukazateli na naší cestě.
V nich spočívá to, co z povolání dělá poslání. I když jsou ty sny nevím jak „nerealistické“. V nich se skrývá náš potenciál, naše příležitost, naplnění života.
Nebo jak to jednou vyjádřil Johann Wolfgang von Goethe:
„Naše přání jsou předzvěstí toho, co jsme schopni dokázat.“ (1)
Metoda M
Stále se vám v něčem nedaří? Metoda M je knihou, díky které se naučíte najít své vlastní nedostatky a napravit je. Dozvíte se, jak využít své přednosti, jak uplatnit sebeocenění či co to vlastně je náhoda. Ale především vám Metoda M ukáže, jak změnit staré návyky, které brzdí váš osobní růst. Přeprogramujte se a dosáhněte konečně úspěchu.
(1) MOHR Barbel, MOHR Maria Clemens: Metoda M. 1.Vyd.,Český Těšín: TENNO 2006. 200 s. ISBN 80-903592-6-4. s. 138 - 140
