Znamená odmítnutí u dveří konec?
„Vypjatá komunikační situace nastává při klasické scéně, kdy muž a žena mají za sebou první seznamovací a sbližovací večeři v příjemné restauraci. Žena je doprovázena až ke dveřím svého bydliště a praví:
Ž: Děkuji za krásný večer. Tak tady už bydlím. (chvíle ticha, pro ženu příjemného, pro muže mučivého k prasknutí)
M: (sebere všechnu svou odvahu, s neuvěřitelnou mužskou statečností potlačí v sobě trýznivé obavy z neúspěchu) Nepozveš mě nahoru?
Ž: Ne, to prosím ne. Dneska určitě ne.
Co myslí tou větou tato žena? Ba každá typická žena? Myslí „zatím ne“. Nemá v hlavě jednoznačný pocit, mísí se chtění a nechtění. Těch nechtění je několik velmi silných, z ženského hlediska zcela oprávněně silných – bude o tom v knize ještě řeč.
Co slyší v té větě tento muž? Ba každý typický muž? Slyší „nikdy ne“. Geneticky si vybaví lovecký neúspěch a v duchu si zoufá: Selhal jsem. Už nikdy nedokážu být tak vtipný. Už nikdy příště nebudu mít v zásobě tolik skvělých konverzačních namlouvacích fint. Už nikdy příště nedokážu ženě při večeři s takovým zájmem naslouchat. A kdyby se uskutečnila ještě příští večeře, jak mne po ní může žena pozvat nahoru, když mé slovní perly budou méně blyštivé než dnes, kdy jsem ze sebe intelektuálně a společensky vydal opravdu vše? Selhal jsem. Nezbývá mi než čekat na zázrak, ale nejspíše rovnou na smrt.
Řešení
Žena tam uprostřed noci vnímá mužovo zhroucení velmi silně – o jejich vnímacích schopnostech už jste chválu pěli. A chytrá žena už ví, co má ještě udělat.
Ustoupit a pozvat muže hned napoprvé dále, to se většinou nevyplatí (pokud nejde ženě o známost na jednu noc). Proč se to nevyplatí, to ona dobře tuší, to si i my budeme později opakovat, doplňovat a profesorsky rozšiřovat.
Má se, z ženina hlediska, ještě nějaká ta větička dodat:
1. „Známe se příliš krátce.“
Pro muže to sice není žádný argument, pro něj je znát ženu tři sekundy nebo tři měsíce z hlediska chuti k intimnímu sblížení úplně totéž; ale tato větička je určitě mnohem lepší než nic. I mužský mozek, když sebere všechny své schopnosti, si dokáže odvodit, že při příští schůzce může padnout ženino „známe se už více než krátce“ a že i jiné věci pak mohou být jinak. Ale opakuji, dámy, chce to tak velké vzepětí mužových komunikačních schopností, že zdaleka ne každý je toho vůbec schopen.
2. „Dej mi čas.“
To už je mnohem lepší. Muž v tom slyší jasný pokyn. A svět jasných pokynů je jeho světě. Samozřejmě by více uvítal větu typu: „Poprvé mi budeš moci svléknout podprsenku za dva týdny, tři hodiny a dvacet minut“, ale to je, milé sestry, v ženském světě typ konverzace naprosto vyloučený.
3. „Nikdy neříkám nikdy.“
Ještě lepší. Proměnlivost pocitů v čase je nyní muži naservírovaná polopatě. A jinak než polopatě muž nevnímá.
4. „Při příští večeři navážeme tam, kde jsme dnes skončili. A jistě zase dojdeme o kus dál.“
Variace na tuto větu (stejný obsah, ale třeba jiná forma, adekvátní situaci) je od ženy vůči muži přímo geniálním tahem. Bez ní si totiž bude jist, že při další společné večeři začne všechno od samého začátku. A když od začátku, proč by tedy nepozval kteroukoliv jinou atraktivní ženu místo vás? Vy jste jej právě ujistila, že s vámi už má náskok, že s vámi to bude mít – nebojte se těch slov – lehčí, méně namáhavé. Ta slova jsou asi trochu urážející pro vás, ale nezbytná pro něj. (1)
Proč ženy muže nechápou
V posledních letech se doslova roztrhl pytel s publikacemi zabývající se odlišnostmi mezi muži a ženami. Většina z nich je ale přeložena z Ameriky, takže ne vždy úplně sedí na české poměry. Kniha Proč ženy muže nechápou je ryze česká publikace od Davida Grubera. Svoji lehkostí, osobitostí a vtipem zaujme veškeré čtenáře. Ideální kniha pro lidi, kteří se chtějí nenáročnou a zábavnou formou dozvědět o psychických odlišnostech obou pohlaví.
(1) GRUBER David: Proč ženy muže nechápou. 1.Vyd.,Praha: Grada Publishing 2003. 160s. ISBN 80-247-0799-3. s. 65 - 67
