Jak moc nás ovlivňují naše emoce?
Emoce jsou naše droga. Chceme je, máme je rádi. A někdy je naopak nesnášíme, protože nám znesnadňují dosažení našeho cíle. Jde v podstatě o reakci našeho těla, která má za úkol nás chránit, nutit nás něco udělat. Ať už se cítíme jakkoli, vždy to má nějakou příčinu a nějaký účel.
Jako všichni tvorové máme i my lidé pochopitelně nejraději slast. Rádi se odměňujeme, milujeme ten pocit z dobře vykonané práce či jen z náhodného štěstí, které nám zpříjemní den. Snažíme se tuto slast co nejvíce a nejčastěji vyhledávat. A je při tom jedno, zda studujeme, pracujeme, zda jsme boháč či bezdomovec. Slast je naše droga. Všichni jí dokážeme cítit, všichni jí máme tak rádi.
Potíž se slastí je ta, že její úroveň postupně klesá s opakující se činností. Absolutně nejsilnější je zezačátku, ale postupně klesá. Takže když se nám poprvé podaří být v něčem nejlepší, jsme v sedmém nebi. Jsme absolutní špička na celém světě a nikdo na nás nemá. Podruhé je to také super. Ale když jsme podesáté za sebou pořád nejlepší v tom samém, už nás to přestává pomalu bavit. A hledáme způsob, jak dotyčnou věc obměnit. Chceme znovu tu dávku slasti, kterou jsme pociťovali poprvé. Jenže ona ne a ne přijít.
Podobné je to i s dalšími činnostmi vyvolávající slast. Například takový koncert. Nedávno jsem byl na představení Kabátů a musím uznat, že měli naprosto výbornou show. Po vzoru kapel světového formátu mají vlastní stage, zvukaře a propracované vizuální efekty. Zážitek je to naprosto úchvatný, ale hádejte co. Jednou stačí. Podruhé by to bylo také super, ale už ne tolik, jako poprvé.
K tomu, abychom dokázali vyvolat slast podobnou té prožité, je potřeba začít se poohlížet jinde. Takže pokud vaše slast pramení z toho dostat do postele ženu pomocí svádění, ty nejintenzivnější pocity si prožijete hned s tou první. Ty další budou také fajn, ale pokud vám jde čistě a pouze o radost ze svádění, již nikdy si jí neužijete tolik jako poprvé. Černé vyhlídky, že? I v takových případech ale k uspokojivému výsledku stačí drobná změna. Třeba sázka s kamarádem, přitažlivější žena, vyzývavější prostředí. Úspěch pak opět přinese o něco více slasti, než kdybyste pořád dokola opakovali to samé.
Nalaďte se na pozitivní, ne na negativní
V našem emočním prožívání existuje jedno důležité pravidlo, které sice každý podvědomě zná, ale málokdo jej správně využívá. Náš prožitek, ať už pozitivní či negativní, bude tím intenzivnější, čím více se na jeho vnímání naladíme.
Představte si, že na dva dny jedete do zábavního parku na horské dráhy. Nevíte, co od toho čekat, takže cítíte směs strachu, očekávání a možná radosti. Dorazíte na místo, uvidíte před sebou monstrózní dráhu a začnete se bát. S vypětím všech sil na ni vystojíte frontu, sjedete ji a zjistíte, že ono to zas tak hrozné není. Zkusíte tedy další atrakce a ve výsledku první den „nějak přežijete“.
Přes noc však vaše původní obavy ustoupí. Už necítíte strach, jen očekávání a radost. Chcete vyzkoušet i to, co jste první den nestihli. Takže si ve výsledku druhý den na atrakcích užijete mnohonásobně více, než ten první. Naladili jste se na emoce, které chcete vyvolat, odstranili jste většinu strachu, která vaše prožitky brzdila, takže jste nyní na slast mnohem vnímavější.
Tento princip bohužel funguje i pro negativní emoce. Když něco očekáváme, jsou naše prožitky mnohem horší, než když to neočekáváme. Možná jste také měli ve škole učitele, kteří si libovali v tom, že vyvolávali studenty v určitém pořadí. Buďto podle jména, nebo podle posazení. A vy jste jen tiše seděli a čekali, až na vás přijde řada. Oproti tomu, když vás někdo vyvolal zcela nečekaně, ani jste se nestačili začít bát. Zkrátka nebyl čas.
Uvědomte si, že když se dopředu naladíte na pro vás nejhorší možnou variantu, začnete se utápět v negativních emocích. Nezkušení muži při balení už dopředu přemýšlejí nad tím, co se stane, až je žena odmítne. A nakonec natolik znervózní, že se ani o nic nepokusí. Žena je pak ani nebude muset odmítnout, vyřadí se sami.
Přehrávejte si situaci
Pro negativní emoce naštěstí platí stejný princip jako pro ty pozitivní. Z jedné činnosti jich budete prožívat čím dál méně, zkrátka si zvykáte. A dokonce k tomu nepotřebujete danou situaci ani skutečně prožívat. Stačí, když si to bude myslet vaše podvědomí. A toho nejlépe docílíte tím, že si všechno budete přehrávat ve svých představách.
Tedy, pokud vás čeká důležité jednání, pracovní pohovor, zkouška, nebo třeba státnice, není nic jednoduššího, než si celou situaci předem v hlavě přehrát. Nikoli příliš idealizovaně, ale reálně tak, jak se to skutečně může stát. Přemýšlejte nad detaily, prožívejte negativní emoce. A hlavně si jako nejhorší možnou variantu představte, že na vás sice budou vyvíjet tlak, ale nakonec vše zvládnete.
Takže například, pokud vás čekají státnice, a vy víte, že nechcete učení věnovat příliš času, přehrávejte si v hlavě situaci, kdy vás komise neskutečně dusí, pokládá vám záludné otázky a vy nevíte, zda vše vůbec zvládnete. Nakonec ale projdete s trojkou, protože to je nejhorší možná varianta, která vám hrozí. Věřte tomu, že i nejhorší možná varianta pro vás bude úspěch, budete pak mnohem klidnější. A pokud se máte v úmyslu opravdu detailně připravovat, zvolte si jinou nejhorší variantu. Třeba takovou, že dostanete dvojku.
Aktivní a pasivní přístup
Lidé se ve svém přístupu k životu dělí na ty aktivní a pasivní, jak už jsem ve svých článcích zmínil. Tento rozdíl je poměrně znatelný v přístupu k emocím. Aktivní lidé totiž nemají rádi, když na ně delší dobu působí negativní emoce. Chtějí je odstranit a věci vyřešit. Naopak pasivní lidé se spokojí s tím, že s postupujícím časem se síla negativní emoce neustále snižuje. A pak přijde jiný problém, který se řeší naprosto stejně. Nicméně drtivá většina problémů sama neodejde. Pořád vám budou otravovat život, dokud se je nerozhodnete buďto vyřešit, nebo kompletně rezignovat. Tak koukejte řešit, právě jsem vám dal nástroj, jak si to o něco ulehčit.
