Nejste zženštilý?
Byla by chyba domnívat se, že naše pohlaví při narození samo o sobě předurčuje náš život. Určitě na vaše tělo působí a budou působit konkrétní hormony, které vás do jisté míry ovlivní. Ale to je pouze jedna část celku. Mnohem více s naší osobností udělá postoj okolí, tedy zda vás ostatní vnímají jako muže či jako ženu. Už od útlého věku jste obklopeni určitými barvami a hračkami v závislosti na vašem přirození. A co více, dokonce se po vás vyžadují určité reakce, například bojovnost u kluků a naopak ústupnost u dívek. Jsme vychování „jako muž“ nebo „jako žena“ a podle toho na nás celý život budou ostatní nahlížet.
Možná namítnete, že na tom přece není nic špatného. Je to normální a mělo by to tak ve společnosti fungovat. Jenže vliv výchovy je natolik vysoký, že dokáže i v muži v biologickém smyslu vzbudit ženskou stránku osobnosti v psychickém smyslu. Zkrátka muž může mít ženskou identitu a stejně tak i naopak. Dokazují to mimo jiné i případy hormonálních poruch, kdy se například geneticky muž narodí s ženskými pohlavními orgány a je vychován jako žena (i proto existují transsexuálové a operace změny pohlaví).
Naše pohlaví má v podstatě tři rozměry:
- rozměr biologický, tedy naše pohlavní orgány
- rozměr sociální, tedy to, zda s námi okolí jedná jako s mužem či se ženou
- rozměr psychický, tedy zda se my osobně cítíme jako muž nebo jako žena
V ideálním případě jsou všechny tyto tři složky ve shodě, tím pádem nemusíme nic řešit. Problém nastává, když je naše psychické pohlaví opačné, nevyhraněné nebo v sobě má mužskou i ženskou složku. To může mít více příčin, avšak dost často na tom má podíl právě výchova. Pokud si rodiče usilovně přejí dítě opačného pohlaví, než se jim narodí, často jej vychovávají jako kdyby skutečně opačného pohlaví bylo, nebo jej vychovávají rozporuplně (například chlapeček si hraje na vojáka a matka mu při tom říká, že nesmí „střílet“ nepřítele, protože je to bolí).
Ze zažitých sociálních rolí vyplývají vlastnosti, které se v nás rodiče snaží vyvolat. Muž by tedy měl být autoritativní, bojovný, dominantní, ctižádostivý, odhodlaný, odolný, nezávislý atd. Oproti tomu žena má být spíše mírumilovná, něžná, citlivá, jemná, parádivá, závislá atd. Celkově lze říci, že muži mají být spíše instrumentální, tedy schopní aktivně a soutěživě tvořit, kdežto ženy mají být expresivní, tedy schopny vnímat emoce druhých a případně jim pomáhat. Tyto role a vlastnosti nemáte od narození. Rodiče se vám je snaží vštěpit, protože to od nich společnost vyžaduje („je to zvykem“).
S. Bemová na základě našich psychických rysů rozlišuje čtyři osobnostní typy (bez ohledu na biologické pohlaví).
Maskulinní typ odpovídá mužské osobnosti, femininní typ ženské. Androgynní má hojně zastoupeny vlastnosti obou pohlaví, nediferencovaný má málo vlastností. Androgynní i nediferencovaný typ se ukazují jako náchylnější k psychickým nemocem.
Potlačování už není v módě
Prakticky během celého vývoje naší společnosti měl muž odpovídat vlastnostem, které od něj očekáváme, žena stejně tak. Nicméně v posledních letech se prosazuje spíše názor, že své psychické pohlaví nemáme potlačovat, ale naopak s ním žít. Přesto, když potkáme „příliš emancipovanou ženu“ nebo „příliš zženštilého muže“, máme tendence dívat se na něj skrz prsty. Je to zkrátka něco nového, na co naše společnost ještě není příliš připravená. Stírání tradičních rolí je postupné a bude i nadále trvat desítky, ne-li stovky let.
Nejvíce se problémy těchto lidí ukazují v partnerských svazcích, protože nás na druhých přitahují ty vlastnosti, které sami máme nedostatečně rozvinuté. Tedy tvrdým mužům imponuje křehká slečna, které se naopak líbí, že ji ochraňuje pořádný chlap. To však neznamená, že jste bez šance, pokud vaše psychické pohlaví neodpovídá fyzickému. Hlavní je naučit se s tím žít a nebát se chovat se ve společnosti tak, jak chcete vy, a ne tak, jak to po vás chtějí ostatní.
Na závěr poznámka k pickupu. Toto učení staví na maskulinních základech. Buďte dominantní a všechny sbalíte. Jestli toto nejste vy, nesnažte se to přijmout. Nebude vám to dlouhodobě fungovat.
Zdroj:
KARSTEN, H: Ženy-muži: Genderové role, jejich původ a vývoj
Nějak mi uniká
... o čem ten dlouhej text je. Z titulku bych čekal návod jak má balit zženštilý chlap/chlapec ženy/dívky, aby měl úspěch. Nic takového jsem tam nenašel:(
Re: Nějak mi uniká
Ten článek má viditelně tolik rozměrů, že se jednotlivá poselství mezi sebou ztrácí. [S04] Napíšu to v bodech. [S03] 1. To, že jsme muž či žena, neznamená, že se skutečně musíme cítit jako muž či žena. 2. Pokud jsme muž a necítíme v sobě "mužské vlastnosti" (vyjmenované v článku), nemá cenu snažit se hrát na dominantního chlapáka. 3. U žen je totiž situace stejná, a protože platí, že protiklady se přitahují, vždy časem si najdeme někoho, komu se bude líbit právě naše odlišnost. 4. -> Tím, že si budeš na něco hrát, akorát docílíš toho, že budeš narážet na ženy, které ti nebudou vyhovovat. To je hlavní poselství týkající se balení. Na další věci v článku budu později navazovat. [S03]
najít své původní já... mužské a ženské vlastnosti... nepotlačovat svou přirozenost... ano, podobnou rétorikou je popsáno velké množství knih, které dnes vycházejí jako na běžícím páse a které radí, jak konečně správně žít. Až na ten přehlížený detail, že se absolutně nepokoušejí podat nějakou věrohodnou definici toho, co to je "mužské", "ženské", či alespoň "já". Samozřejmě nepodávají ani návod na to, jak se mám ke své vlastní přirozenosti, či ke svému pohlaví dostat - jak jej detekovat, jak uzřít nějaké ty vnitřní proudy nebo tlaky či co. Vsadím se, že by mi po krátkém výslechu autoři těchto knih odpověděli, že přirozené je nakonec vlastně cokoli, co se mi hodí či líbí. A tak to obvykle končí jen nějakým letmým nástřelem několika pojmů, jako "dominantní", "nezávislý", "bojovný", "milá", "závislá" atd., v naději, že si každý už tyto pojmy nějak po svém vysvětlí, ať už znamenají cokoli. A v tom je ten vtip - jakýkoli podobný pojem lze totiž bez větších obtíží aplikovat na charakteristiku kteréhokoli pohlaví, stačí si jen šikovně poupravit situaci a perspektivu (podle potřeby ženu můžeme snadno označit jako dominantní v manželství, intrumentálně zručnou v kuchyni či na zahrádce atd...
Re:
Dokud čůráš ve stoje, jo to ok. BTW požádejte zaměstnavatele, ať vám v rámci genderový vyrovnanosti na ten hajzl přidělá jenu mušli, budeš mit po problému.
Re: záchodové prkýnko
Takhle je to téměř se vším - ženy si usmyslí, že by jim v něčem mělo být vyhovováno, protože "se to prostě tak sluší". Osobně jsem silně proti takovým a podobným zvyklostem. Záchod používá žena i muž a před jeho užitím si ho každý upraví podle své potřeby - tzn. pán si prkýnko zvedne a vykoná potřebu. Proč by ale muži měli složitě vykonávat dva úkony (prkýnko nahoru a pak zase dolů) a žena by si měla jen pohodlně přijít a o nic se nestarat? Do té mísy dělá to samé, co muž. Tedy pokud jí vadí zvednuté prkýnko, tak má ruce, aby jej sama dala dolů. Tímto sklápěním prkénka se muž zbytečně podřizuje, protože pro ženy je toto jakási zažitá samozřejmost, za kterou se mu nikdy vděku nedostane ;-) Toť můj názor.
Re: Re: záchodové prkýnko
ale tady nejde až tak o logiku věci, ale spíše o to, jestli je chlapské dobrovolně ustoupit ze svých zásad či názorů pro blaho někoho jiného, někomu udělat radost, která nic nestojí (pokud se ovšem jedná o nějakou podobnou hloupost, ne nic důležitého). Když to udělám, nebudu nařčen, že nejsem dominantní? Co udělá správný chlap, když ho žena požádá o podobnou drobnou laskavaost v její (mírný)prospěch a jeho (mírný) neprospěch? Bude se řídit rozumem nebo citem? Jak poznám, co je žádoucí mužské rozhodnutí? Poradí mi vždy spolehlivě rozum?
Re:
No, já nebudu řešit záchodové prkýnko, ale raději se zaměřím na onu první část. [S03] A klidně ti ony definice napíšu: "Mužské" je to, co se v naší společnosti ustálilo jako mužské (tedy mužské v ČR není to samé jako mužské v Japonsku), a to jak biologicky (penis), tak sociálně (soubor přiřazovaných vlastností). Definice "ženského" je analogická a co se týče "já", tak stačí jen hledat. [S03] Další části tvého příspěvku zavání skepticismem až nihilismem, proto se k nim nebudu vyjadřovat. Aneb zpochybňovat se může cokoli v podstatě donekonečna, aniž by to mělo jakýkoli přínos. Mimochodem, zítřejší článek se ti bude líbit. [S07]
Re: Re: Re: záchodové prkýnko
Chlapské je umět se rozhodovat. Čili je na tobě, zda se rozhodneš podle zásad etiky či podle jakéhokoli jiného přesvědčení. [S03]
Re: Re:
"já" stačí jen hledat? svatá prostoto[S03] inu, skepticismus je na místě, o všem je nutné pochybovat, zvláště v době, kdy někdejší nedostatek informací je nahrazen jejich přemírou, nekontrolovatelným bujením informací. pak už je těžké rozlišit smysl od balastu. a v takové žni pak už snadno vznikají všelijaká spásná vysvětlovací schémata, polovědecké večné pravdy, někdy někde někým nějak testovaná a zaručeně ověřená fakta, velká vyprávění o počátku a původu všeho... ovšem, aby nedošlo k nedorozumění, neříkám, že se to týká zrovna tohoto článku. koneckonců co taky vytknout názoru typu "není to ani to, ani ono, ale obojí"[S07]
Re: Re: Re:
Holt člověk věří tomu, čemu chce věřit. [S03] www.svadeni.cz/baleni-svadeni/sebezdokonalovani/verte-neverte-pravda-nebo-fikce
Jestli tam máte kromě prkénka i víko tak prostě zavři obojí. Kolegyně ti nebudou moci vynadat za prkénko, ale stejně se budou muset ohnout.
Re:
Jedna baba radí - kašli na dojmy a dělej to tak, jak chceš ty. Jsou ženy, kterým je opravu šumák, jestli je prkénko nahoře nebo dole a já jsem jedna z nich [S03]